V pátek 6. listopadu 2026 jsme se večer sešli na vlakovém nádraží Mělník, počkali jsme, než vedoucí Skokan dorazí se zásobami jídla na vaření a vyrazili jsme. Naštěstí jsme přestupovali jen v Ústí nad Labem a v Litvínově a v pozdních hodinách jsme dorazili do vymrzlé klubovny v Janově – části Litvínova. Ačkoliv byla opravdu zima, tak skauti měli v každé klubovně krbová kamna a my si mohli obě spací místnosti vytopit pro útulný spánek. V sobotu ráno nás přivítali budoucí roveři, kteří nemohli zameškat páteční lekce tanečních. Po snídani jsme se pořádně nabalili a vydali na naši pouť po Krušnohoří. Samozřejmě když se řekne Krušné hory, tak si každý přirozeně vybaví vrcholky, a proto nás hned na začátku čekalo pořádné převýšení, které jsme ale nakonec s mnoha přestávkami zdolali. Málem bych zapomněla, že si každý při východu z klubovny vylosoval jedno jméno dalšího účastníka výpravy a ten byl až do neděle jeho ,,tajný přítel“, což znamenalo, že pro něj měl udělat minimálně jeden dobrý skutek a pomáhat mu. Nejdůležitějším bodem našeho výletu byla Janovská vodní přehrada, která je údajně nejvyšší zděnou vodní přehradou v ČR a nesmí se obcházet všemi cestami, protože kolem ní vede hranice ochranného pásma – jde totiž o nádrž na pitnou vodu, která zásobuje Mostecko. Výlet byl hezký, ale přáli jsme si, aby ustoupila mlha, k čemuž bohužel nedošlo. Po návratu do klubovny jsme si udělali k večeři špagety a gulášovku, odpočinuli si a zahráli si před zalehnutím dlouhé kolo hry Aktivity. V neděli jsme pořádně uklidili klubovnu, ale místo domů jsme jeli do Mostu, kde jsme se vydali na hrad Hněvín. Ten byl opravdu moc krásný, zrekonstruovaný, dohlédli jsme z něj až na Mostecké jezero, ale dále bohužel ne, a to díky mlze. Hněvín je mimochodem na dost strmém kopci, takže jsme si skutečně sáhli při výšlapu na dno, ale cesta z hradu na vlakové nádraží nám dala snad ještě více zabrat – však jsme za sebou už měli prochozený celý víkend… Ale nakonec jsme na vlak přece jen došli a jeli domů.
Zapsala: Agi