V sobotu 16. května jsme zahájili naši poslední výpravu v tomto školním roce, a to naprosto stylově. Na nádraží nás přivítala stará lokomotiva – Kokořínský expres, který nás odvezl směr Mšeno. Už samotná jízda historickým vlakem nás přenesla do dob staré skautské romantiky. Naším cílem byl Romanov, kde nás čekal společný víkend s naším odloučeným oddílem Obraznice. Hned po příjezdu na nic nečekal čas. První velkou zkouškou pro vlčata a světlušky bylo postavení stanů, aby měly děti zajištěnou střechu nad hlavou. Hned poté odstartovala celovíkendová hra, kterou jsem pro ně připravil na motivy Foglarova románu Strach nad Bobří řekou. Chtěl jsem, aby si kluci i holky na vlastní kůži zkusili, jaké to je čelit skrytému nepříteli, kdy člověk musí zapojit veškerou svou odvahu, stopařské dovednosti a hlavně nespěchat a vnímat své okolí. Během soboty nás herní příběh zavedl hluboko do kokořínských lesů – na Švédský val, k Obří hlavě, Žábě a tajemnému Faraonovi. Skály tvořily dokonalé kulisy. Děti si vyzkoušely chování v lese a poznávání přírodnin. Ukázali jsme si, jak snadné je neopatrností zničit domov těm nejmenším (třeba mraveniště nebo zvířecí úkryty) a proč musíme přírodu chránit. Během dne se všichni učili správně zacházet s pilou a rozdělávat oheň křesadlem. Vyškrtnout z jedné jiskry teplo pro oddíl, to je ten pravý skautský křest. Sobotní večer patřil zasloužené odměně u ohně a opékání špekáčků. V noci nás ale příroda prověřila doopravdy – přišel vydatný déšť. V neděli ráno se ukázalo, kdo je opravdový skaut. Naše vlčata ani světlušky mokro nezlomilo. Hned po probuzení nanosili dřevo a sušili promoklé věci ze stanů přímo nad ranním ohněm. Víkendová hra pak vyvrcholila dopolední chodící Kimovkou, která prověřila jejich postřeh a paměť až na doraz. Byl to náročný, ale neskutečně silný víkend. Děti dokázaly, že umí držet spolu, i když jim prší za krk. Obraznice, díky za super azyl a skvělé společné zakončení sezóny!
Zapsal: Mamut