VÁNOČNÍ BESÍDKA
Dne 16.12.2023 jsme od 14 hodin uspořádali vánoční besídku. Díky vlídnosti paní ředitelky Domu dětí a mládeže paní Jiráčkové jsme mohli uspořádat besídku ve velkém sále Domu dětí a mládeže. Přišlo na ni hodně dětí, rodičů a sourozenců. Vánoční besídku uvedla Veverka, která všechny uvítala a popřála za středisko veselé Vánoce a hodně zdraví v celém roce 2024. Poté skauti a skautky předvedly vánoční zvyky, ale bylo jich pomálu, protože většina předvádějících byla nemocná. Pak tři světlušky předvedly krátké gymnastické vystoupení a po vystoupení družina nováčků Liščat moc hezky zazpívala koledy a přednesla spolu s jejich rádkyněmi Zajdou a Diabolkou krásnou básničku. Pak se konaly hry a soutěže, do kterých se zapojili i rodiče a nechybělo i tancování. Během her a soutěží jsme ochutnávali moc dobré cukroví, které donesli rodiče a Skokan se staral o hudbu. Ke konci vánoční besídky přišly poslové Ježíška, a to dva andělé, jeden bílý – hodný a druhý černý – zlobivý. Když chtěl bílý anděl rozdávat dárky, černý anděl mu v tom ze začátku chtěl zabraňovat, ale po chvilce to vzdal a bílý anděl mohl s radostí rozdávat dětem dárky. Besídka se moc povedla, děti byly obdařeny dárečky a nyní budou čekat na Ježíška ve svých domovech.
Zapsala: Veverka
BETLÉMSKÉ SVĚTÝLKO
Letos, v roce 2023, jsme převzali Betlémské světýlko již po dvacátý rok na vlakovém nádraží v Mělníku v sobotu dne 16.12.2023 v 10:14 hodin, které následně Mates s Veverkou předaly na faru v Mělníku a na farmu do Jahodárny ve Vraňanech. Do kapličky v obci Kly dovezl světýlko Mattoni.
Na Štědrý den 24.12.2023 jsme před hřbitovem na ul. Pražská jako každý rok rozdávali dvacátý rok Betlémské světýlko dovezené přímo z Betléma. Ještě než jsme si stačili upravit a vyzdobit lavičku betlémem a svíčkami s Betlémským světýlkem, plno lidiček na nás již čekalo na připálení. Byla moc hezká atmosféra, bylo nás hodně a hlavně jsme se po roce setkávali s lidičkami, které chodí pro Betlémské světýlko pravidelně. Všem jsme popřáli krásné vánoční svátky a ke světýlku si lidičky mohli vybrat na památku nějaký výrobek z moduritu, které vytvořila vlčata. Tato akce se nám povedla a byla moc dojemná.
Zapsala: Veverka
V sobotu 11.11.2023 se nás sešlo 15 dětí (1 skautka, 5 světlušek a 9 vlčat), Klubko a Zuzka a vláčkem v 9 hodin jsme vyrazili do Mšena. V plánu byla procházka částí Cinibulkovy stezky. Nejprve jsme si udělali malou zastávku na hřišti u mšenského koupaliště, kde nám Zuzka rozdala sešitky, ze kterých jsme plnili různé úkoly. Pak jsme šli po žlutobílém okruhu turistické značky, užili jsme si skalní útvar Prolezovačky a nakoukli jsme do jeskyně Obraznice, kde lidé za třicetileté války ukrývali cennosti. Pak jsme odbočili ze značené cesty a Anička s Kájou a Adamem připravili pro ostatní šipkovanou, která je dovedla až k hájence Na Rovinách. Klubko s ostatními dětmi sledovali vyznačenou cestu, plnili úkoly a dokonce pomohli zachránit les před požárem. Jára si všiml doutnajícího ohniště asi po lesních dělnících, takže Klubko zavolal hasiče. Jejich příjezd jsme pak již zase všichni společně u silnice sledovali. Než jsme vyrazili dál, vyzkoušely si větší děti zorientovat mapu za pomoci buzoly, ti menší zkusili alespoň najít na mapě naši polohu. A někteří kluci si alespoň na chvíli vyndali nožíky a ořezávali si klacíky. Dále jsme sledovali modrou turistickou značku ke švédskému valu, kde jsme se vyfotili. Malý kousek jsme se vrátili a po zelené značce jsme pak šli údolím Debř. Potkali jsme opravovaný altán Muchomůrka, podívali jsme se na věž hradu Kokořínek a zastavili jsme se u přírodního divadla. I když lehce mrholilo, neodradilo nás to a ve skupinkách jsme si zahráli scénky na různá témata. Ti nejmenší přesvědčovali kamarády (Klubka a Zuzku), aby s nimi chodili do skautu, nejstarší měli za úkol vymyslet scénku z historie skautingu – předvedli slavnostní nástup a vztyčení vlajky se zpěvem skautské hymny. A dvě další skupinky předvedly situace, ve kterých dodržovaly jednotlivé body zákona vlčat a světlušek. Protože jsme se ještě chtěli zastavit v cukrárně na nějaký ten malý zákusek, natáhli jsme krok, takže nám ani drobný deštík nevadil. Než však paní prodavačka stihla obsloužit tolik mlsných jazýčků, začalo pršet trochu více. Naštěstí byly před cukrárnou dva deštníky, kde jsme se před ním mohli schovat. A pak už nás čekalo jen asi deset minut cesty na nádraží. Tam jsme se schovali pod přístřešek a za dalších deset minut přijel vlak, který byl příjemně vyhřátý a dovezl nás zase zpátky do Mělníka.
Zapsala Zuzka
Přespávačka + lasergame
V pátek 13.10. se skauti a skautky sešli na autobusovém nádraží, jejich
prvním úkolem bylo sehnat suroviny na pizza šneky a v klubovně je upéct. Moc se
povedli, jen jich bohužel bylo málo. Poté jsme se vydali na cyklostezku u
soutoku Labe s Vltavou, kde jsme měli takovou kratší bojovku a následně si
popovídali o hodnotách skautů a skautek.
V sobotu ráno jsme se pomalu vysoukali ze spacáků, zahráli si naše oblíbené
vždy napínavé ,,Uno” a vyrazili na autobus směr Mercuria lasergame v Praze na
Holešovicích. V autobuse jsme se připojili k roverům a dalším, aby nás bylo co
nejvíce. Po cestě z metra nás naneštěstí zastihl déšť, ale naštěstí jsme brzy
uschli v restauraci arény. Zahráli jsme si několik her, prostřídali jsme týmy a
vydali se zpět domů. První autobus nám sice ujel, ale aspoň jsme si stihli dát
něco dobrého na ukončení super výpravy.
Zapsala: Agi
Letní tábor skautů, skautek, roverů a rangers pod názvem Návrat ke kořenům
S prvním prázdninovým víkendem přišel i dlouho očekávaný okamžik odjezdu na tábor. Letos zcela netradičně pouze R+R, skauti a skautky s párem odvážných vedoucích a dvěma praktikanty. Vyráželi jsme v neděli směr Jižní Čechy. Odjezd proběhl skoro načas, až na jednu výjimku, dorazili všichni včas a mohli jsme se vydat na dlouhou čtyřhodinovou cestu do Líčova. Cestou byla v autobuse velká sranda, takže rychle uběhla a už se vystupovalo. Hned na začátku jsme museli překonat malý potůček, což by neměl být problém, kdyby autobus a připojený vozík nedrhl o zem. Proto si všichni museli vystoupit a do tábořiště dojít pěšky. Mezitím Mattoni s Martinem autobus vyprostili z potoka a do tábora už vozík musel dotáhnout Martin. To se naštěstí podařilo a mohli jsme začít vykládat. Protože jsme byli na tábořišti poprvé, všichni jsme byli příjemně překvapení ze skvělého vybavení a nově postavené kuchyně, která neměla chybu. Po rychlém vyložení vozíku si skauti a skautky postavili Sahary, bez kterých už si tábor jednoduše neumíme představit, zatímco roveři zvolili již postavené Teepee. Týpko mělo již připravené postele a uprostřed ohniště, jednoduše skvělé útočiště. Rangers si vybraly jednu z podsad na spaní a druhou podsadu využívaly jako šatnu. V průběhu předání tábořiště, jsme se bohužel dozvěděli, že je nefunkční sprcha, bez které bychom se museli celý tábor koupat v potoce, rozhodli jsme se vrátit do klubovny pro sprchu. Martin společně s rovery vyrazil v 18 hodin a vrátili se pomalu až nad ránem. Všichni jsme jim byli velmi vděční a nechali jsme je nerušeně vyspat. Dále už to běželo jako po másle.
Letošní celotáborová hra byla netradiční stejně jako celý tábor. Naše tábořiště bylo nedaleko starého mlýna, ve kterém kdysi zavraždili mlynáře. Nikdo nikdy nezjistil, kdo byl onen vrah. To byl také zapeklitý úkol pro naše skauty a skautky. Postupně potkávali různé postavy, které jim vždy prozradili kus své verze příběhu a dávali jim indicie. Ty je nakonec zavedli až před soud. Obžalovaní byli rovnou dva, ale nakonec byl odsouzen skutečný pachatel.
Kromě samotné celotáborové hry se děti musely postarat i o chod tábora jako takového. Služba se určovala na každý den a měla na starosti rozdělávání ohně, vaření, mytí nádobí, přípravu dřeva a dovážení pitné vody. Děti se naučily spoustu nových dovedností. Nechyběl ani výlet na rozhlednu nebo průzkum potoka a blízkého okolí. Velkou pochvalu si děti zaslouží za postavení a vytvrzení úžasné pece z přírodnin, ve které si upekly vlastní výtečnou pizzu.
Roveři a rangers si splnili výzvy – ranní svítání, výsadek a tři orlí pera. Ranní svítání mělo své osobité kouzlo, protože R+R dostali za úkol dojít na nejbližší rozhlednu, na které sluníčko přivítali. Byl to krásný a nezapomenutelný zážitek. Skauti a skautky postupně plnili mnoho odborek (zálesák, malíř, chůva, výzva bosé nohy…). Musíme vyzdvihnout i tři bílé tesáky, které si splnil Honzík v prvním týdnu tábora, ještě před složením skautského slibu. Jsme velmi pyšní, že si děti své odborky skutečně zasloužili a splnili všechny potřebné body. Kromě tradičních táborových činností jako jsou střelba ze vzduchovky nebo luku, které děti velmi bavily, jsme vyráběli náušnice a přívěsky z pryskyřice, pletli náramky z bavlnek, navlékali korálky, batikovali a barvili trička. Samozřejmostí byli noční hry a táborové ohně s buřty a hraním na kytaru.
Nakonec musíme zmínit, že celý tábor s námi absolvoval i nejmladší člen našeho střediska, roční Dominik, který to skvěle zvládl a s dětmi se velmi rychle spřátelil, všichni ho hlídali jako oko v hlavě a věříme, že v tom budou i nadále pokračovat na mnohých výpravách, které nás v příštím roce čekají.
Zpracovala: Smíšek
Bitva o Cithare
V sobotu 7.10.2023 se v brzkých ranních hodinách sešlo 13 natěšených vlčat a světlušek na autobusovém nádraží, aby vyrazili podpořit týmy bojující o vlajku v letošní bitvě o Cithare. Kolem sedmé hodiny jsme dorazili do klubovny liběchovských skautů, kam za námi došel i čtrnáctý člen výpravy Jára, který přijel vlakem. Koumák, náš náčelník, už tam na nás čekal. V půl osmé již bylo před klubovnou živo, sešly se dva herní týmy armád (skauti a skautky) a dvě hordy goblinů (vlčata a světlušky), jedna mělnická a jedna liběchovská. Organizátoři hry Fífa a Ondra všem vysvětlili pravidla, Koumák a Kaskadér pak ještě zvlášť poinformovali své gobliny a vyrazili jsme do liběchovských lesů.
Úvod a start byl u kaple Máří Magdalény, odkud jsme vyrazili na místo prvního střetu s armádami. Bohužel jsme hned přišli o naši vlajku. Nenechali jsme se ale odradit a v bitvě u Stráže jsme získali zpět svou vlajku, vlajku fialového týmu a k tomu několik cenných bodovaných bot. Nadšeně jsme se pustili i do souboje s druhou gobliní hordou a získali i jejich červenou vlajku. Následně jsme se přesunuli k Harfenici, kde byly na programu šermířské souboje. Následovala další bitva na Srázu, tentokrát opravdu velká a náročná. Cestou na bojiště se nám podařilo ukořistit i vlajku zelených, avšak držení čtyř vlajek se neodpouští. A tak se Koumák, který je hlídal, stal jasným cílem. Goblini byli pobiti, ani oživování náčelníkem a šamanem nestačilo. Po bitvě jsme se všichni přesunuli na oběd ke kapli Máří Magdalény, rozdávaly se rohlíky, chléb, sýr, salám, okurka. Také jsme si doplnili zásoby vody. Někdo přidal nějakou tu sladkost z vlastních zásob. Když jsme si dost odpočinuli, vydali jsme se opět na cestu k jednotlivým strategickým bodům. Na Stráži jsme jen sundali vlajku a pokračovali na Křižovatku, kde jsme rovněž bez střetnutí sundali i další vlajku. Cestou k Harfenici jsme potkali již notně unavenou hordu liběchovských goblinů, kterým byl dokonce přepaden a zajat náčelník Kaskadér. I naše horda vykazovala známky únavy, rozhodli jsme se proto pro odpočinek v mírové zóně u Harfenice. Jen náčelník Koumák s goblinem Šímou měli dostatek síly a připojili se k bitvě na Stráži. Po jejím ukončení se opět všichni účastníci sešli u Harfenice k soubojům Much-Mochwa (soupeři byli přivázání na laně ke stromu a bojovali krátkými meči). Po soubojích se armádní týmy vydali získat ještě poslední body za vlajky a ukořistěné herní předměty. Liběchovští goblini již dále v bojích nepokračovali a vrátili se zpátky do civilizace. A naše gobliní horda se vydala k místu poslední bitvy na Křižovatku. Našli jsme si bezpečné místo pro batůžky, vyzbrojili se všemi koulemi, které nám ještě zbyly, a získali na svou stranu strategického soupeře, abychom dobyli zpět naši vlajku. To se podařilo, nicméně bitva byla opravdu nelítostná. I Adam, který vlajku střežil, byl nakonec dopaden.
Po ukončení bitvy jsme v rojnici vysbírali papírové koule, odevzdali jsme ukořistěné boty a dostali jsme sladkou odměnu v podobě perníčků a bonbónů. Unavení, ale spokojení jsme se pak vydali na cestu zpět ke klubovně, kam jsme dorazili kolem půl sedmé. Pro všechny děti si přijeli rodiče, tak jsme ani nemuseli čekat na autobus a nechali jsme se odvézt pohodlně domů. Věřím, že si všichni den v lese užili.
Zapsala: Zuzka
Letní tábor svělušek a vlčat 2023
Skautský letní tábor Mařenice 2023 Celý rok se malé světlušky a malá vlčata těší na prázdniny. Tím spíš, když je zahajují skautským táborem. Velké přípravy a plánování střídá těšení a očekávání, jaký bude ten další tábor nebo pro někoho ten úplně první. Odjezd byl naplánovaný na první červencovou sobotu. Sraz byl tradičně za obchodem Penny u autobusového nádraží v Mělníku. Všichni měli na sobě skautský kroj, protože jedině tak je to stylové a dává to dané situaci skautský nádech. Vzhledem k rozdělení malých a větších členů oddílu, se letos odjíždělo v menším počtu a menším autobusem, který řídil Mattoni. Vše se naložilo do autobusu a přistavených aut, od rodičů jsme dostali na přilepšenou melouny, med, upečenou buchtu a mohlo se vyrazit za dobrodružstvím. Honem pusu rodičům, zamávat z okýnka a frčíme! Tento rok jsme vyrazili na sever naší republiky, konkrétně do malebné vesničky Mařenice. Cesta byla dlouhá něco přes hodinku, takže to krásně utíkalo. Tábořiště již bylo z větší části kompletně postavené, po příjezdu na místo se pouze doladila kuchyň se sprchou a postavila jedna Sahara, ve které spaly tři světlušky. Kdo s kým bude těch 14 dní spinkat ve stanu, se předem vědělo, dokonce si děti mohly vybrat, jak se jejich stan bude jmenovat. Jeden stan byl například Muffinci, další Králíčci nebo třeba Syrečci a Ronaldové. Každý tedy hned věděl, kde se jeho podsada v té řadě nachází. I vedoucí měli své stany označené a rozmístěné mezi dětmi tak, aby každá světluška a každé vlče, měli blízko k některému z vedoucích. Zdravotníka nám letos na táboře dělal Koumák, vařil nám tradičně Milánek, bez kterého si to nedokážeme a ani nechceme představit. Po zabydlení bylo nutné připravit stožár na státní vlajku, ke kterému budoucí skautky Leontýnka a Anička z přírodnin vytvarovaly skautskou lilii, která směřovala na sever. Odpoledne bylo načase, seznámit malé táborníky s letošní celotáborovu hrou. Král Julius dětem přečetl legendu, jaké neštěstí postihlo jeho zemi a požádal všechny přítomné o pomoc. Bude se bojovat se špatnými vlastnostmi. Jak se s nimi bojuje nejlépe a účinně? No přece tím, že zjistím opak té špatné vlastnosti a budeme se tak následně všichni chovat. Dobro přece vždy porazí zlo, odvaha porazí slabost a nad lží vždy zvítězí pravda. První večer ještě děti netušily, kdo s kým bude v týmu, ta pravá sranda začala až následující den. Tábor jsme zahájili malou skromnou oslavou, protože dvě světlušky slavily narozeniny. Děti si daly přípitek, vafle a spokojeně se mlsalo. Následující dny už měly pevně daný řád, ráno rozcvička, děti rozdělené do týmů začali s celotáborovou hrou, pískla se sváča, hráli jsme hry nebo se cachtali v potoce, dali jsme si oběd, po něm zasloužený odpočinek v podobě poledního klidu, poté zase hry nebo se šlo na dřevo do lesa či prozkoumat přilehlé okolí. Další sváča, poté večeře, vyčistit zoubky a šup do spacáků. Pro hraní celotáborové hry jsme tento rok měli tři týmy. Jeden vedl Adam a říkali si Prasopsi, druhý vedla Anička, to byli Táborníci, a třetí vedla Leontýnka a to byli Bojovníci. Vymysleli si všichni vlastní týmový pokřik, kterým každý večer vítali krále Julia. Po celý den při hrách sbírali body v podobě vlašských ořechů, které večer společně naházeli do paletovacího hrnce, ve kterém se z ořechů uvařily dřevěné pelety, které si týmy navlékaly na své bodovací pruty. Díky tomu viděli, jak se kterému týmu daří. Z hrnce to vždy barevně čoudilo, síra byla cítit na sto honů, ale vždy se uvaření pelet povedlo. Dny ubíhaly. Každý den přišla místní paní pošťačka, která se dětem starala o vtipné chvilky při rozdávání pohledů a dopisů. Jeden večer nechyběla ani stezka odvahy – všichni mají pro strach uděláno. Jsme na ně pyšní! Tento rok, jsme dětem dávali více prostoru, než tomu bylo v letech předchozích. Přece jen jsme chtěli, aby se na táboře naučily co nejvíce nových dovedností a staly se samostatnějšími. Již jsme jim ráno ten rohlík či chlebík nemazali my vedoucí, dětičky to dělaly sami. A věřte, že ač jsme měli trochu strach z plýtvání či nepořádku, všichni to naprosto báječně zvládli a moc je to bavilo. I volný program byl občas v jejich režii, neboť je důležité, aby si dokázali svůj čas také rozvrhnout a vymyslet, co by je v tu chvíli zrovna bavilo. Proto někdo hrál přehazku přes síť, někdo byl s vedoucím po kotníky v potoce, někdo vyřezával ze dřeva nebo maloval na kamínky. Kdo z vedoucích byl zrovna činovníkem dne, byl k ruce v kuchyni, pískal nástupy, přípravy na svačiny, připravoval ranní, tolik oblíbenou, rozcvičku a večer před spaním se u stožáru na flétnu hrála večerka. Dětem jsme se snažili obden připravit večerní posezení u ohně. I hady ze slaného těsta si na klacku jednou na ohni upekli. Ráno pak mohli déle spinkat, aby neměli spánkový deficit. Dvě budoucí světlušky Anna a Leontýna splnily první týden velkou zkoušku – Tři kapky rosy. Tři bílé tesáky pak úspěšně složilo i vlče Adam. Všem třem ještě jednou gratulujeme! V polovině pobytu nás čekala událost, na kterou se všichni těší – slibový oheň. Nové světlušky a nová vlčata skládají svůj slib, velké světlušky pak slibovaly slib skautek. Letos děti skládaly svůj slib do rukou Koumáka. Večer to byl magický a pro všechny jistě nezapomenutelný. V druhém týdnu tábora jsme šli s dětmi do Mařenic na projížďku na koních. Majitelka koní má i chovnou stanici s jezevčíky, takže se děti mohly pokochat malými štěňátky. Jeden den jsme vyrazili dál do větší civilizace. Mattoni nás autobusem odvezl do Cvikova, kde jsme se prošli po centru, plnili různé úkoly, dali si parádní oběd v místním hotelu – pizza neměla chybu a zavítali jsme do místní IQ landia, kde si to všichni náramně užili. Cesta zpět nás však čekala hezky pěšky, byl to tedy výlet na celý den. Každopádně stál za to. Závěr tábora byl v duchu vyvrcholení celotáborové hry. Celou hru vyhráli Táborníci, bez Prasopsů a Bojovníků by to však sami nezvládli. Uvařili z pelet kouzelný lektvar, který vyléčil zemi krále Julia, a tak vyhráli skutečně všichni. Všem dětem byly rozdány odměny. I kuchař Milánek dostal od dětí dárek – tenisky s podpisy dětí a vedoucích. Vedoucí Koumák, Zuzka, Klubko a Cipísek pak od dětí dostali na památku trička s barevnými obtisky jejich rukou. Poslední den byl celkově o přípravě k odjedu a v sobotu 15.7. byl čas se nalodit do autobusu a vyrazit směrem zpět na Mělník. Všechny dětičky se vrátily v pořádku do náruče rodičů, proběhlo velké vítání, ale zároveň velké loučení s vedoucími. Však po prázdninách se zase všichni sejdeme ve středu na schůzce. Už teď se na ně všechny těšíme!!
S přáním hezkého léta Tým vedoucích Mařenice 2023 – Koumák, Veverka, Zuzka, Milan, Klubko, Cipísek, Jája a Matton
Zpracovala: Cipísek
Národní Jamboree
Národní skautské Jamboree je akce, jejíž obdoba se pro skautky a skauty koná po více než 92 letech. A tak jsme i my využili příležitost a ve složení Koumák, Jakub, Cyril, Brepta, Klokánek, Včelička a Zlatovláska se vydali na dobrodružství. Na mělnickém nádraží jsme se setkali všichni a připraveni, tudíž jsme se rozloučili s rodiči a vyrazili směr Hradec Králové s přestupem v Poděbradech. Cesta vlakem příjemně ubíhala, čas jsme využili k hovoru, večeření a představách o Jamboree. Na hradeckém nádraží byl neuvěřitelný šrumec, neboť se ze všech stran valili skauti, kteří mířili ke shromaždišti pro odvoz k areálu. Plně naložené kloubové autobusy statečně zvládly cestu a všichni jsme se vylodili před branami areálu, od kterého to bylo kousek k registraci. U ní Koumák vyzvedl lístky, náramky a veškeré potřebné papíry, které jsme potřebovali pro vstup do areálu Jamboree. Po rychlé výstavbě stanu a uklizení věcí nás čekal zahajovací ceremoniál. Pro všechny to znamenalo slavnostní zahájení celé akce. Od té doby začala neuvěřitelná jízda plná zábavy (poněvadž tito šmoulové ve vedení s Koumákem to ani jinak nesvedou), učení nových věcí, protože celý program byl postavený na skautských stezkách a odborkách, poznávání nových skautů ze všech 14 krajů, zkoušení si nových sportů jako famfrpál či diskgolf a spoustu jiných věcí. Každý večer měli účastníci možnost účastnit se večerního programu do kterého spadaly koncerty, přednášky, filmy a jak jinak než posezení u ohně. Čtvrtek byl zasvěcen poznávání města Hradec Králové, v jehož uličkách jsme plnili různé úkoly s ostatními družinami a odpoledne ukázkám práce složek IZS, kde PČR, HZS ČR a záchranáři ukazovali techniku, představovali jejich práci a umožnili ji si i vyzkoušet. K tomu také patřila dynamická ukázka, kde jsme viděli vystřihování uvíznuté osoby z auta či práce psovoda a psa proti útočníkovi. Pátek se nesl ve znamení stezkových programů, při kterých si účastníci mohli splnit některé body ze stezky, respektive daná část programu tomu byla zajímavým způsobem představena jako například koloběh výroby džínů, zdravověda apod. Sobota, jež byla také návštěvním dnem, pro náš subcamp znamenala dopoledne zapojení do odborkových programů, které se soustředily na sportovní a tábornicko-cestovatelskou činnost. Odpoledne proběhla Velká hra, během které museli účastníci pomoci čistit jezero, odpovídat na otázky a načerpat vodu do vesnici, k níž bylo potřeba postavit akvadukt. Velká hra byla z celého Jamboree velmi oceňována a pochvalována. V neděli nás čekal program s názvem Dopropark, během nějž jsme využili „volný“ čas k vyzkoušení různých aktivit jako zmiňovaný famfrpál, venkovní lasergame, výroba dřevěné krabice, akrobacie a mnohé další. Odpoledne jsme dodělávali zbylé odborkové okruhy. Zároveň to byl poslední programový den, jehož den jsme zakončili slavnostním závěrečným ceremoniálem a prodlouženým večerním programem. Pondělí, poslední den Jamboree, byl převážně uklízecí a odjezdový, neboť se těch 5 000 skautů musí dostat také domů. Balení jsme zvládli rychle, připravili si oběd, vyplnili zpětnou vazbu, rozloučili se s novými a starými kamarády, opustili brány areálu a vyrazili na autobus na vlakové nádraží. Pro naše štěstí byly k našemu vlaku přidány posilové vozy, tudíž se všichni pohodlně vešli. Cesta nazpět byla velmi dlouhá a po napínavém Jamboree také sloužila k odpočinku. Akce se všem velmi líbila a doufáme, že se budeme moci účastnit další podobné akce.
Zpracoval: Koumák
Krajské kolo Svojsíkova závodu
Od pátku do neděle 2. – 4.6.2023 se zúčastnili naši skauti Marek, Kuba, Cyril a vlče Honzík krajského kola Svojsíkova závodu, které se konalo v Liběchově. Soutěžili v disciplínách např. v první pomoci, museli si umět poradit v krizových situacích, postavit stan, signalizovat morseovou abecedou zprávu, předvést skautskou scénku, uvařit bramborovou polévku, poradit si na lanových aktivitách, na atletickém čtyřboji, vyzkoušeli si střelbu ze vzduchovky a z luku, byli prověřováni ze znalosti přírody, museli umět vyřešit hlavolamy, také museli prokázat znalost ze skautingu, z historie ČR apod. Náš tým si vedl až do vaření vcelku dobře, ale na stanovišti vaření si Cyril nešťastně na svoji nohu převrátil kotlík s horkou polévkou a bylo vymalováno. Veverka mu nohu ošetřila, ale bohužel nemohl dál pokračovat. Přesto ale Marek, Kuba a Honzík pokračovali v závodě dál a oslabený tým závod s vypětím sil dokončil. Sice skončili na předposledním místě, ale závod nevzdali díky svému úsilí, snažení a rvavosti. Moc gratulujeme.
Velké dík patří také vedoucím a pomocníkům na stanovištích:
- Lanové aktivity = Mates a roveři, Honza, Sysel, Šídlo,
- Vaření = Míla, Veverka a
- Atletický čtyřboj = Koumák a skautky Brepta, Včelička, Klokánek
- a vedoucím úklidu = Matesovi a Skokanovi.
PS: v bodování o nejchutnější polévku byl náš tým jednoznačně nejlepší.
Zpracovala: Veverka
Akce LASER GAME 12.-13.5.2023
Při
pátečním večeru 12.5. jsme se skauty a skautkami dorazili do klubovny,
kde byla výprava zahájena filmovým večerem. Připravili jsme si mlsky a
chystali se shlédnout film Legenda o Jiřím a drakovi, ale v půlce filmu
nám někdo zanechal přímo přede dveřmi šifru. Skauti a skautky po
rozšifrování museli s doprovodem vedoucích vyrazit na mělnickou
vyhlídku, kde na ně čekala další šifra, ve které stálo, že se další den
ráno musí dopravit na konečnou zastávku linky 369 – zastávku Praha,
Ládví. Večerním městem jsme došli zpět do klubovny, kde jsme si dali
dobrou noc.
Následující den po snídani a
úklidu nás na zastávce Mělník, Cukrovar očekával mikrobus s naším
úžasným osobním řidičem Mattonim, kterým se skauti a skautky dopravili
na Ládví, kde na ně nejen čekala další šifra, ale také měli za úkol
měnit připínací špendlík. Měnění se opravdu zdařilo, vyráželi jsme
metrem na zastávku Vltavská s vatovou tyčinkou, vzácnou Pokémon
kartičkou a kapsou plnou bonbónů. Tam je očekávala další šifra, která
nás všechny dovedla na místo zvané Mercuria Laser Game Holešovice.
Na
Laser Game jsme si zahráli několik napjatých her, dokonce došlo k
souboji vedoucích proti skautům a skautkám (vedoucí jen o chlup vyhráli)
a poté jsme vyrazili vyběhaní domů. Všichni jsme se naučili nové šifry a
celou výpravu všichni byli napjatí, co bude dál. Cesta zpátky však byla
tichá a klidná, protože teplo a pohodlnost mikrobusu uspalo i
nejupovídanější účastníky.
Zapsala: Agi
Fotky na http://skautmelnik.rajce.idnes.cz/
Český den proti rakovině
Dnes 10.5.2023 jsme se již po sedmnácté sešli v 16 hodin na náměstí u kašny v Mělníku, abychom podpořili tradiční veřejnou sbírku Ligy proti rakovině Praha pod názvem „Český den proti rakovině“. V hojném počtu se sešly světlušky, vlčata, skautky a jeden skaut. Rozdělili jsme se do dvou skupin, kde jednu skupinu vedla Zuzka a druhou Cipísek s Veverkou a prodávali jsme kvítek měsíčku lékařského s modrou stužkou. Děti se snažily prodávat co nejvíce kvítků a při tom přišlo i na užití anglického a německého jazyka. Hodně cizinců u zámku mělo zájem zakoupit si kvítek a dozvědět se, proč se vlastně prodává.
Letos peníze získané za prodej kytiček využije Liga proti rakovině na nádorovou prevenci průdušek a plic, zlepšení kvality života onkologických pacientů, podporu onkologického výzkumu a vybavení onkologických center.
Děkujeme všem lidem, kteří přispěli a kvítek měsíčku lékařského zakoupili. Rovněž děkujeme dětem, které se do této akce opravdu zodpovědně zapojily a pomohly vybrat peníze na dobrou věc. Díky i vedoucím. Skautské vedení
Fotky na http://skautmelnik.rajce.idnes.cz/
Ivančena
Ivančena. Místo, které se nebojím připodobnit k Mekce skautů. Každý skaut by měl za život navštívit tuto mohylu a vzdát hold padlým skautům, kteří byli za na konci 2. světové války popraveni nacisty.
Nadešel onen den, 21.4.2023, kdy jsme i my ve složení Koumák a Skokan vyrazili na tuto výpravu. Během cesty se k nám poté připojil i Skokanův kamarád Pepa, který v Ostravici babičku. Ivančena se nachází v Moravskoslezském kraji nedaleko severně od Lysé hory. Cesta vlakem nám zabrala okolo 5 hodin, během kterých jsme jedli, bavili se o skautských věcech, výpravách, táboře apod. V pátek večer nás čekala 7 km dlouhá cesta, kterou jsme využili jako přiblížení k Ivančeně a ušetření několika kilometrů z celkové cesty. Noc jsme zvládli přežít bez zmrznutí a po rychlém sbalení vyrazili k mohyle. Po cestě jsme potkávali jednotky až desítky pocestných, skautů a trampů. Nedaleko mohyly jsme využili času a provedli doplnění energie pomocí snídaně. Během siesty přicházely stovky skautů v nekončícím zástupu a prováděli podobná opatření jako my. Program u Ivančeny sestával z dopolední mše a slavnostní nástupu v krojích a s vlajkami. Přítomní skauti byli především z místních středisek, ovšem objevili jsme i skauty z Hradce Králové, České Třebové atd. Během nástupu se zpívala skautská hymna, vyslechli jsme si proslovy náčelníka, předsedy kraje a biskupa, kdy každý z nich nám přinesl podněty k přemýšlení a vzpomínání. Nástup jsme zakončili zpíváním české a slovenské hymny. Naše další kroky vedly podle trasy přes vrchol Lysé hory, který jsme zdárně zdolali a kousek pod ním se naobědvali. Po krmení jsme vyrazili směr Ostravice, kde jsme se osvěžili chlazeným borůvkovým nápojem a vydali se na závěrečnou zteč na vrchol Smrk. Cesta to byla velmi náročná, kamenitý povrch zpomaloval naše tempo, ale my jsme se nenechali zastavit. Čím blíže k vrcholu, tím větší tma, a i pomalejší tempo. Ale v neskutečných 20:34 jsme se dostali na horu. Po rychlé fotce a nasátí chladného vzduchu jsme vyrazili směr Hubertka, jejíž okolí se stalo naším nocležištěm. Neděle, závěr našeho putování. Snídaně, balení a cesta do údolí. Po překonání několika výškových metrů se citelně oteplilo a my jsme udělali pauzu na převlečení do pohodlnějšího oblečení. Víkend to byl náročný a po překonání 2 vrcholů jsme již neměli dost sil k překonání třetího. Radhošť byl nad naše síly. Po rychlé konzultaci jsme se rozhodli zkrátit naši cestu a vyrazili jsme tedy směr Kunčice pod Ondřejníkem. Cesta to byla rychlá, ale nožky byly už po dlouhém a stoupavém putování unavené. V místní restauraci Ogar jsme se stavili na polévku, abychom okusili místní krmi. Finálním destinací bylo samotné nádraží, které je od restaurace vzdálené 50 metrů. Cestou vlakem jsme opět potkali několik skautů, jež se také vraceli domů. Zvládli jsme to. Pocit z překonání 2 vrcholů a setkání u mohyly byl k nezaplacení.
Zapsal: Koumák
Fotky na http://skautmelnik.rajce.idnes.cz/
MÁME VÍTĚZSTVÍ
V sobotu 15.4.2023 v okresním kole Svojsíkova závodu vyhrála 1.místo naše družina skautů „Hafánci“ ve složení Nitka, Círa, Marek, Kuba a Honza. Tato družina bude reprezentovat okres Mělník na krajských závodech.
Naše družina skautek „Pivoňky“ ve složení Brepta, Klokánek, Včelička a Tóča skončily na krásném bramborovém 4.místě. Skautky, aby mohly závodit, protože onemocněla Zlatovláska, tak jim vypomohla světluška Tóča, která se o závodu dozvěděla den předen. Tóčo za zdolání závodů smekám klobouk.
CHTĚLA BYCH PODĚKOVAT VŠEM ZÁVODNÍKŮM, PROTOŽE NĚKTERÉ DISCIPLÍNY BYLY OBTÍŽNÉ A TRAŤ NA HARASOVĚ BYLA HODNĚ TĚŽKÁ, BLÁTIVÁ A DLOUHÁ CCA 10 KM V TERÉNU, PŘIČEMŽ ZÁVODY SKONČILY AŽ OKOLO 20. HODINY. VŠICHNI JSTE SKVĚLÍ A ÚŽASNÍ!!!!!!! ODMĚNA VÁS NEMINE.
Pak bych chtěla také poděkovat našim rozhodčím a to Zuzce, Koumákovi, Mattonimu, Mílovi,Agi a Skokanovi za pomoc při organizování těchto závodů pro skauty a skautky. Díky patří také Šamanovi a Mattonimu za zajištění dopravy na Harasov a zpět.
Fotky na http://skautmelnik.rajce.idnes.cz/
Odpadkobraní a prohlídka mělnické studny
Družinovou schůzku 22.3.2023 na Den vody věnovaly světlušky a vlčata úklidu okolo pramene Světice a říčky Pšovka na Blatech. Všichni pilně sbírali a za hodinu byla nasbírána velká hromada pytlů, které následující den odvezly Technické služby.
Družinovku dne 29.3.2023 jsme věnovali prohlídce mělnického podzemí a nejširší studny v Evropě. Milá paní průvodkyně nám vyprávěla o původu podzemních chodeb i samotné studny. Velice se nám líbil podzemní videomapping, který nám přiblížil historii města i vznik studny, jejíž vyhloubení trvalo 7 let. Po prohlídce jsme se vydali ve skupinkách po městě podle plánku, museli jsme obejít 14 stanovišť a vyluštit tajenku. Všem se to podařilo a každý získal magnetku s obrázkem velkého ohnivého psa, který dle pověsti střeží poklad ukrytý v mělnickém podzemí.
Zapsala: Zuzka
Foto na http://skautmelnik.rajce.idnes.cz
Výprava světlušek a vlčat ke zdymadlu
V sobotu
25.3.2023 se sešlo 11 světlušek a 10 vlčat na výpravu ke zdymadlu
Obříství. Z vedoucích s námi jeli Hroch, Klubko, Cipísek, Zuzka a před
autobusem se najednou objevil ještě Koumák. Než jsme dojeli na Štěpán,
přestalo pršet a po nějaké chvíli přestalo i foukat. Když jsme sešli
k Labi na dětské hřiště, vysvitlo dokonce i sluníčko. Hned jsme využili
všechny prolézačky, protáhli jsme si těla a snědli svačinu. Pak si
Klubko a Koumák vylosovali každý svůj tým, který přes překážkovou dráhu
běhal k Cipískovi, kde každý člen měl za úkol sestavit obrázek květiny a
určit její název. Souboj byl těsný, o jeden bod zvítězil tým Klubka. Po
jedenácté hodině jsme prošli bránou ke zdymadlu v Obříství, kde na nás
již čekal milý průvodce David. Vzal nás po dlouhých točitých schodech do
strojovny, kde nám ukázal různá potrubí a ventily. Pak jsme prošli
dlouhým podvodním tunelem a dalšími točitými schody jsme vystoupali na
druhé straně Labe zase ven. Byl to zvláštní zážitek, mít nad sebou 1,5
metru betonu a asi 3,5 metru vody. Následovala ještě prohlídka velína u
komory, kde nám David vysvětlit a také názorně ukázal, jak se komora
napouští a vypouští, aby mohly proplouvat lodě. Pak jsme mu poděkovali,
rozloučili jsme se a pospíchali dál. Popoháněl nás totiž již hlad a také
trochu zvědadvost, kde že si ty slibované buřtíky budeme moci opéct. Za
zdymadlem na nás čekal pan Michalíček, který nás zavedl k jejich ohradě
s ovečkami a kozami a ukázal nám, kde si můžeme rozdělat ohniště.
Koumák s Aničkou se toho chopili a za chvíli se ohýnek rozhořel, také za
mohutné podpory velké skupinky rádců a poradců, jak že to mají dělat.
Od Michalíčků jsme měli k dispozici stůl, vidličky na opékání buřtů a
dokonce i čaj a výbornou buchtu od Kájiny maminky. Kdo si zrovna
neopékal buřta, mohl si pohladit nebo nakrmit ovečku, jehňátko či
zakrslého králíka. Pak jsme ohniště uhasili, za příjemné pohostinství
poděkovali a vydali se dál na cestu k Mělníku. Odpočinutí a najedení
jsme byli za chvilku na Hadíku, kde jsme se opět zastavili a vyzkoušeli
jsme si sestavit pár topografických značek z větviček či z kamenů,
abychom někdy příště mohli vyrazit na stopovanou. A pak už jsme
pochodovali rovnou ke klubovně. Abychom nešli po silnici, zvolila Zuzka
trasu po turistické zelené značce nad hotelem Ludmila. Jakmile jsme
vešli do klubovny, začalo pršet a padat kroupy. Bylo to spočítané přesně
na minutu.
V klubovně jsme si čtvrthodinku odpočinuli, umyli, napili a než jsme se nadáli, přišli si pro nás rodiče.
Zasala Zuzka
Světlušky a vlčata se v sobotu 4.3.2023 vydali na prohlídku Neviditelné výstavy, která je na Novoměstské radnici v Praze. Autobusem jsme dojeli do Prahy Ládví a tramvají pak na Karlovo náměstí. Bylo nás celkem 15 dětí – 9 světlušek (Lea, Kamča,Kiki, Kája, Natálka, Áňa, Terka, Lenka a Ema) a 6 vlčat (Kubík, Tomáš, Filip, Šimon, Sam a Mikuláš) a 4 vedoucí (Veverka, Cipísek, Zuzka a Klubko).
Výstava je rozdělená na dvě části – viditelná a neviditelná. Do neviditelné části jsme vcházeli po skupinkách s nevidomým průvodcem a pro každého z nás to byl opravdu zážitek. Orientovat se jen hmatem a sluchem není vůbec jednoduché, zvlášť když se ještě někdo také trochu bojí tmy. Všichni jsme to nakonec zvládli a nikdo se ve tmě neztratil. Průvodci náš požádali, abychom neprozradili všechno, co jsme si mohli na výstavě „prohlédnout“, vlastně osahat, abychom neochudili o zážitky případné další zájemce o výstavu. Můžeme ale prozradit, že jsme prošli bytem, městem, lesem, galerií a také jsme se mohli občerstvit u baru.
Ve viditelné části výstavy jsme si mohli s klapkami na očích i bez nich vyzkoušet stavět z Lega, zahrát si Člověče, nezlob se nebo karty, poskládat dřevěné puzzle nebo si koulet míčem s rolničkou uvnitř, abychom ho alespoň slyšeli. Také jsme si prohlédli abecedu Braillova písma a mohli jsme zkusit psát na psacím stroji právě Braillovým písmem. Dočetli jsme se také, jak poskytnout nevidomému pomoc. Nejdůležitější je, že se ho musíme zeptat, zda pomoc vůbec potřebuje. Protože by se mohlo stát, že převedeme např. slepce přes přechod, i když třeba ani přejít nechtěl.
Jsme rádi, že si teď umíme svět nevidomých trochu představit. A hlavně jsme moc rádi, že my svůj dar zraku stále máme , a jsme za něj vděční.
Zapsala: Zuzka
Fotky na http://skautmelnik.rajce.idnes.cz/
Přespávačka
V pátek 24.2.2023 jsme se sešli s ostatními skauty v klubovně. Rozdělali jsme si lehátka a najedli a šli se potom koukat na film „Hra o život“. Koukali jsme do devíti, pak jsme hráli černé historky, od kterých jsme se dostali k tématu autobusáci. Následovně jsme se rozhodli, že půjdeme na procházku po Mělníku. Vyšli jsme ve 23:38, cestou jsme potkali hodně lidí a šli jsme od klubovny okolo Billy do parku na hřiště, pak okolo Vrázovky na vyhlídku, podívali jsme se na starou knihovnu a pak na náměstí, kde jsme zjistili, že Martin je NPC a nakonec jsme šli do klubovny. Vrátili jsme se okolo půl jedné a pak jsme si říkali historky z tábora a šli jsme spát. Ráno nám Marek řekl větu, která ho napadla „Vyšli jsme včera a vrátili se dneska“, i když jsme tam byli jenom tak hodinu. Potom jsme se nasnídali, a přitom jsme si pouštěli naše oblíbené písničky. Když jsme se nasnídali, tak jsme všechno sbalili a hráli jsme úkoly se Skittleskama a pak jsme hráli Uno a hru, kde jeden musel chytat a ostatní museli projít bez dotknutí. Nakonec jsme vytřeli a odešli domů.
Zapsala: Brepta
Přespávačka – zimní krmelec 2023
Světlušky a vlčata se sešli v pátek v podvečer v klubovně, odložili spacáky na určené místo, přivítali jsme se pokřiky a děti se rovnou vrhly do různých her na dvoře i v klubovně. Na vařiči se pomaličku rozpustil tuk, ke kterému jsme přimíchali semínka, a pak jsme čekali, než vše zase mírně ztuhne. Mezitím jsme na šišky navázali provázky a tuhnoucí směs jsme do nich lžícemi namačkali. Venku krmítka ztuhla úplně. Když se úplně setmělo, vypravily se světlušky na louku, aby si užily rituál Velkého svícení. Z velké lucerny Anička s Leou zapálily svíčky ostatním světluškám a postavily jsme se do kruhu. Tam jsme si řekly, jak je důležité svítit svými úsměvy a dobrými skutky na cestu všem lidem okolo sebe a holčičky dostaly kartičky se zelenými trojlístky a s několika milými slovy. Pak se rozletěly po louce, aby se zase potkávaly a jedna o druhé řekly něco hezkého. Když se všechny vrátily do společného kroužku, zazpívaly jsme si hymnu světlušek a vrátily jsme se do klubovny. Po večeři se ve velké klubovně nachystala ložnice a děti se podívaly na film. Budíček byl krátce po půl osmé s tím, že než se děti vybatolily ven na rozcvičku, stál na dvorku Hroch připravený vydat se na procházku. Několikrát jsme ho tedy oběhli, skákali a hopsali okolo něj, pak jsme posnídali a vypravili se do polí. Několik šiškových krmítek jsme rozvěsili na zahradě, další šišky a také mrkve, jablka, kaštany a kukuřice jsme nesli zvířátkům ke krmelci. Na místě si pak dvojice dětí našly hezkou stopu, kterou si odlily ze sádry. Než odlitky vytvrdly, běhaly děti po lese. Všem se stopy podařily a vesele jsme zase šlapali zpět do klubovny. Protivítr nebyl moc příjemný, a tak nám přišla vhod teplá hrachovka a řízky od maminky k obědu. Někdo chtěl po obědě spíše odpočívat, ale někteří kluci vlčáci se po chvíli zase vypravili běhat po dvorku. Kdo nebyl zrovna venku, hrál s Klubkem hry v klubovně. Zuzka se světluškami probírala jejich pokroky v odborkách a dvě holčiny mají svou první odborku splněnou, Anička získala Kuchařku a Kačka Sběratelku. Nováčci si zopakovali zákon a slib. K odpolední svačině si děti připravily ovocný salát a přikusovaly buchty, které upekly Cipísek a Zuzka. Když přišla třetí hodina a došlo na loučení, nikomu se domů ani moc nechtělo.
Zapsala: Zuzka
Fotky na http://skautmelnik.rajce.idnes.cz/
Psí útulek
První den v roce 2023 jsme letos již po 19-tý rok navštívili ve 13 hodin psí útulek. Chodíme pravidelně každý rok kromě loňského roku, kdy nám Covid nedovolil útulek ze zdravotních důvodů navštívit. Bohužel nevíme z jakého důvodu, ale letos na tuto akci přijely pouze vedoucí Zuzka a Veverka. Ostatní jako kdyby se do země propadli…… Pejskům jsme přinesly cca 10 kg pytlíků s granulemi a piškoty, kterými jsme je sami podarovaly. Pejsci byly za piškoty vděčni a my se Zuzkou byly rády, že všechny kotce nebyly obsazeny. Během Silvestra se ztratily 3 pejsci, ale hnedle byly vráceny svým majitelům. Všem zbylým pejskům jsme popřály, aby se pro ně našel nový domov a bylo jim tak u hodných lidiček mooooooc dobře.
Zpracovala: Veverka
Fotky na http://skautmelnik.rajce.idnes.cz/
]]>